Jedna velká povídková kniha...


,,Doufám,že nikdy nenastane den,kdy...
se samo Menu rozhodne se smazat."

,,Jsem pacifistka,neuznávám násilí."
Při Bleachi: ,,Jo! Do něj,do něj! Dej mu! Zmlať ho už,sakra!"

,,Považuji se za vzorný příklad pro příští generace.
. . .
Pokud se jedná o yaoi."

Aktuálně:

Novinky povídkové knihy:


Připravuje se: 100% Playboy 4.díl (hotovo z 70%)
Možná Kahleet 6.díl -> poslední díl (možná) (hotovo z 0%)
Change me?! It never! 2.díl (hotovo z 45%)

Oznamy: Black Master se pozastavuje, protože ho přepisuju, jelikož jakožto a protože je to je moje první yaoi, který je ke všemu mnohem horší, než jsem si myslela, kýčovitější, nedomyslný a plný chyb a kravin.

Nové básničky:
Oznamy:

Pro zlepšení nálady: Anjel / Tady / Zde

Hudba:

Videa:


Puzzle týdne:



Diplomy: za Sb pro Konan-chan: bude






Teru Rayleigh 3

13. března 2012 v 19:15 | Akira |  Fan/Originální





Příšera otevřela tlamu a naskytla nám tak pohled na další dvě tlamy poskládané uvnitř sebe. Vnitřek příšery hleděl do temnoty, pouze se kolem nás ovanul jakýsi mrtvolný zápach. Viděla jsem, jak se obličej té dívky uvolnil, jako by se s tím jednodušše smířila. Zavřela oči a povolila ještě před chvílí sebou trhající končetiny. Až mě zamrazilo, jak se někdo může takhle smířit se smrtí. Sakra. Tohle... asi bude hodně špatný...



V tu samou chvíli, kdy se její vlasy dotýkaly těch ohyzdných zubů, chapadlo čistě odříznuté se uvolnilo a dopadlo na zem. Padající omámenou oběť zachytil jakýsi chlápek v černém obleku. V pravé ruce držel meč od krve. Z nějakého důvodu mě ta osoba i tak jeho katata vyděsily víc, než ta odporná zmítající se bílá věc v křeči. Z obouch vycházela zvláštní energie. Ostrý a dlouhý meč působil, že jediným machnutím rozkrojí vzduch. Do tlaku, který jsem cítila doposud se přimýchal ještě nějaký jiný, zřetelně jsem cítila dvě různé energie či jak to nazvat. Ale tlak téhle osoby byl úplně jiný, čistý a nezkažený. Opřel dívku o zeď a najednou zmizel. Znovu jsem ho uviděla ve vzduchu. Lehce skoro neznatelně pohnul mečem a doskočil na zem. Bílá nehippies věc se rozpůlila za cákotu temně rudé krve. Stihla ještě s umírajícím vědomím naposledy zařvat než se začala rozpadat a měnit se v prach, který postupně úplně vymizel. Rudovlasý a podle mě notně podezřelý a perverzně vyhlížející chlap přešel k tý holce, něco jí řekl - něco, co jsem z té dálky neslyšela a pak zvedl meč a otočil ho čepelí k sobě.
,,Co chce sakra dělat?" zamlumlala jsem si pro sebe. Konec rukojeti jí vtiskl do čela. Její tělo začalo modrat a rozpadat se na spoustu malých kousíčku, které po vzoru té příšery zmizely v prostoru.
,,C...co jí to udělal?!" pan tajemný zasunul meč a otočil se na mě. Vyjíkla jsem a couvla dál a narazila o zeď. Stála jsem předtím dál, jsem na tom blbě, chodím aniž bych o tom věděla. Náměsíčnost za plného vědomí? Nééé. Pomalým krokem šel ke mně s tím pomalým šouravým krokem jakoby nečtvrtil démony, ale šel na piknik s pěknou holčinou, kdyby se teda u toho takhle nemračil. Whá, tak hroznej pohled! Už to mám! To co udělal bude něco jako nalezení posmrtného klidu. Ale...ale...Ale já nechci posmrtnej klid, spánek ani nic jinýho! Prakticky to znamená umřít podruhý a to já nechci. Moje tvář se nekontrovatelně stáhla do jakéhosi šklebu, už mi asi fakt hrabe. Jen jsem se prostě otočila a zdrhla. Bože, děkuji ti, že jsem kdy vstoupila do bežeckého kroužku a mám tak vytrénovaný nohy!




Zatáčky jsem brala sprintem a ani jsem netušila, že tak dlouho dokážu běžet. Vzala jsem další roh a zastavila. Jako mafián jsem nakoukla za roh, kterým jsem právě proběhla. Nikde nikdo. Asi ho nebavilo mě honit. A nebo jsem byla rychlejší bwuhahaha. Rozeběhla jsem se, že to projistotu vezmu ještě dál, už ale volnějším tempem. Nalevo ode mě jsem si všimla jakéhosi obchůdku. Zajímavé, nikdy dřív jsem si ho nevšimla. Kolik věcí člověk vnímá, když je mrtvý... V ryhlosti jsem přečetla nápis nad dveřmi: ,,Obchod Urahara." co to kurva je? Slyším...o...em...tédy čtu prvně. Zvědavost mi nedala a já zvědavá koza mrňává jsem se chystala zastavit, vydýchat se a omrknout to. Ale nebylo mi dopřáno řádně zastavit. Nebo spíš jsem naprostá lama. Nevšimla jsem si poměrně velkého šutru pitomého oválného, který se přede mnou náhle zjevil. Přede mnou se pořád něco zjevuje...No takže ten kamýnek, který by asi průměrný člověk nebyl schopný přehlédnout, jenže když čumim všude, kde nemám že... mi uvízl ve špičce boty no a tlama, která následovala by pokořila i nejoblíbenějšího klauna. Prosím, pusťmě si příštích pár vteřin spomaleně i se spomaleným zvukem. Zaplavala jsem ve vzduchu, což více vypadalo, jako bych se snažila házen granáty, posleze zaryla nosem do zvlhlé líny, ryla zem jako krtek z ryze povolání a skončila svou cestu o dva metry dál. Rychle jsem vstala a začala plivat hlínu a drobné nedelikátní kamínky.
,,Kdybych aspoň já kráva zavřela hubu." nadávala jsem během zbavování se organického odpadu ze své dutiny ústní. Nad levým okem mě cosik pálilo a posléze jsem byla připravena o zrak v levém oku.
,,Pitomá krev! Zatraceně, zatraceně." no, myslím, že tohle je ta chvíle, kdyby se měl zjevit zase nějaký cvok.




,,Ale ale, áhoj, jen kdyby náhodou nepotřebuje tady někdo mou pomoc? Ozval se chlapský hlas. Vzlédla jsem a svým jedním okem skenovala chlapa, co bezmezně vypadal jako uchyl. A víte, na co se já zeptám?
,,V...vy mě vidíte?" plácla jsem první místo odpovědi. Ano, jistě, jistěěě, kdybych byla blondýna svedla bych to na barvu porostu hlavy, ovšem moje palice je černá, tudíž jsem došla k názoru, že jsem úplně blbá. Myslím, že jsem zavedla nový psychologický obor: Debilita vsTR. Neboli debilita ve stylu Teru Rayleigh.
,,No...ano, pravděpodobně tě vidím, protože tu vidím a mluvím k jedné hezké mladé slečně a žádnou jinou tady nevidím. Takže to nejspíš budeš ty.." podal velice logické vysvětlení a na potvrzení svých slov rozepjal bílý japonský vejířek. Záhada odkud ho vytáhnul...ale nechci to vědět, radši. Asi má teď pocit, že řekl nějakej super vtip. Je to exot a taky -
,,Jak se jmenuješ? A mimochodem...kolik ti je?" - úchyl. Na hlavě měl zelenobílý pruhovaný kloubouk ,na sobě volné oblečení v tmavě zelené barvě a přes ramena volně přehozený světle hnědý pláštík. Asi je na přírodní barvy.
,,Rayleigh." utrousila jsem nedůvěřivě.
,,Nechtěla by se slečna Rayleigh zvednout z té zabahněné země a nechat si ošetřit odřený obličejík? Ale že to byl nádhěrný pád!"
,,T...tys to viděl?" zakoktala jsem ztrapněně. To má teď teda na co vzpomínat..."
,,My si tykáme?"
,,Samozřejmě, nemám chuť být slušná k úchylům."
,,Ah, co si to o mě myslíš, Rayleigh-san." zasmál se se svým vějířkem před ksichtem.
,,V tom případě bys mi už mohl říct, kdo vlastně jsi." jsem nějaká drzá, potřebovala bych jednu přes tu tlamu.
,,Já? Já jsem přece jen neškodný obchodník a majitel tohoto obchodu ve městě Urahara. Mladý a sexy prodavač Kisuke Urahara!" na efekt znovu rozepjal vějířek. Z cesty, znáte takovej ten trapný moment z anime, kdy všechno na chvíli ztichne, jen zapípá jakýsi pták a dojde k rozuzlení?
,,Wow..." řekla jsem upadajícím tónem a přisadila flegmatický až přidrzlý výraz. Je to exot. Trochu se sehl a natáhl ke mně ruku.
,,Tak půjdeš nebo ne? V obchodě mám spoustu levných sladkostí."
,,Přesně tohle říkaj úchylové!"
,,Dobrá, chceš abych ti něco řekl o stavu v jakém teď seš?"
,,Asi nemáš na mysli můj rozbitej ksicht, co? Mimochodem slovo stav tu zní fakt blbě."
,,Řeknu ti, co byli ti, co jsi předtím potkala. Víš, ale měla jsi ukrutný štěstí."
,,To jsem neskutečně ráda." utrousila jsem a nabízenou pomoc přijala. Možná to tak zlý nakonec nebude.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | Web | 15. března 2012 v 21:50 | Reagovat

úžasný....oba dva díly skvělý xD a chtělo by to nějaký další xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.