Jedna velká povídková kniha...


,,Doufám,že nikdy nenastane den,kdy...
se samo Menu rozhodne se smazat."

,,Jsem pacifistka,neuznávám násilí."
Při Bleachi: ,,Jo! Do něj,do něj! Dej mu! Zmlať ho už,sakra!"

,,Považuji se za vzorný příklad pro příští generace.
. . .
Pokud se jedná o yaoi."

Aktuálně:

Novinky povídkové knihy:


Připravuje se: 100% Playboy 4.díl (hotovo z 70%)
Možná Kahleet 6.díl -> poslední díl (možná) (hotovo z 0%)
Change me?! It never! 2.díl (hotovo z 45%)

Oznamy: Black Master se pozastavuje, protože ho přepisuju, jelikož jakožto a protože je to je moje první yaoi, který je ke všemu mnohem horší, než jsem si myslela, kýčovitější, nedomyslný a plný chyb a kravin.

Nové básničky:
Oznamy:

Pro zlepšení nálady: Anjel / Tady / Zde

Hudba:

Videa:


Puzzle týdne:



Diplomy: za Sb pro Konan-chan: bude






Teru Rayleigh 2

13. března 2012 v 19:12 | Akira |  Fan/Originální





Trhla jsem hlavou tím směrem, ovšem až pak jsem si uvěděmila, že ať to bylo nebo byl kdokoliv nemohl mě vidět,ale to jsem se spletla.Přede mnou stál jakýsi vysoký kluk s blonďatým hárem a modrýma očima.Jeho obličej mi byl jaksi povědomí.A zíral přímo na mě.
,,Siegu?" zkusila jsem to.




,,Siegu?" ukázala jsem na něj prstem plným krutého poznání.Vytřeštil oči.Asi si to neuvědomoval, ale udělal to samé a teď jsme na sebe navzájem jako dva dementi ukazovali roztřesenými prsty.
,,T...Teru?!" zakoktal a ukončil zvýšeným hlasem. Kdyby šlo být ještě více bledý, asi by mi už docela slušně konkuroval co se týče lehké průhlednosti.
,,Jakto...Ty...žiješ?! Ne...ty...vypadáš j...jako jako duch!" prohlásil koktavě blondýn. Bingo, chlapče. Ale vždyť on taky mohl vždycky vidět duchy, díky...nebo spíš kvůli tomu jsme se taky poznali, tak co ho to tak překvapuje? Bwuhahaha, možná si myslí, že tady jsem abych ho mohla strašit, když už jsem kvůli němu snědla lino...eh nasadila bačkory...eh...un...přišel anděl a...
,,Takže se s tebe stal duch." vytrhl mě z mých duchaplných myšlenek. Znovu jsem se na něj podívala. Zíral do země a pravděpodobně volil slova.
,,Co teď co řeknu...Není to tak, že bych měl radost ze tvé smrti, která je navíc kvůli mně,...ale mám teď možnost ti poděkovat a omluvit se..." Sie, Sie, sice si na tebe už skoro nepamatuju, ale překvapuješ mě. Podivné, že? Ovšem nutno vzít v potaz, že mě posledních pár hodin překvapuje úplně všechno. Například ta nástěnka na tamtom obchoďáku byla fantastická...



Procházela jsem známou neznámou ulicí. Že jsme si ale se Siečkem nádherně pokecali! Zajímalo by mě, co teď bude? Posmrtný křest, ovace, přijmutí do duchovské společnosti? A co bych vlastně měla dělat, být duch je docela na nic... A ta ulice je nějaká dlouhá. Mám takovej dojem,že ... Ale určitě teď neřeknu, že jsem se ztratila. Začalo se stmívat. Sakra, začínám mít nějaký divný pocit, zatraceně má ale nějakej smysl bát se tmy, když ve tmě teď prakticky žiju - teda nežiju? Náhle mi začalo pískat v uších, je to takový ten otravný zvuk, když máte ve sluchátkách hudbu hodně nahlas a pak jí rázem vypnete a nebo, když je venku silný vítr. Ovšel tu nefoukal žádný vítr a hlavně to bylo mnohonásobně silnější. Myslela jsem, že mi to utrhne uši a rozkočí se mi hlava, cžž by bylo skutečně nepříjemné, ovšem kapku nereálné... Tlak v hlavě neustával a ani se nezmenšoval. Po chvíli jsem byla zase schopná jít - rovně. Asi jsem si na to zvykla. Nakonec jsem tomu úplně přestala věnovat pozornost, dokud se to najednou nezvýšílo a neměla jsem pocit, že se mi asi rozprskne mozek. Buď na mě leze jen jakási posmrtnická choroba nebo jsem jen zdravě morbidní a trapně vtipná, prostě se jen nestačím divit, co to ze mě leze za žvásty. Stiskla jsem si spánky, začalo to totiž docela bolet. Moje nohy najednou zastavily, jako by samy beze mě tušily, že další krok by mohl být poslední. A skutečně, zdá se, že končetiny mého tělo jsou inteligentnější než myslící část těla, tedy jistý orgán zvaný mozek, který pravděpodobně postrádám, jinak fakt nevím, jak se mohl dvou géniům narodit s prominutim debil jako já. Tak jo, přestanu kecat od věci a vrátím se zpět k oné dramatické situaci. Vzhlédla jsem před sebe. A kde se vzala tu se vzala meganá příšera, no zkrátka myslela jsem, že nic většího než moje vila, ne vůbec se nechlubím, v Karakuře není. Ta věc, to invidium je byla absolutně proti hippies, páč byla celá white až na pár černých šmouh, prostě styl alá kráva z reklamy na mlíko. Jen přidejte velikost luxusní vily a dvoje obrovský rudý oči. A to ani nemluvím o obrovské tlamě s mega zuby. Pak ta věc tu hubu otevřela a zevřeštěla. Dnešní obchody jsou hrozný, reklamy na každym rohu, že by tohle bylo na Vřískot 5? Pardón, ale nemyslím, že v tomhle ohozu bude možno se dostat do kina... Plakát si ale možná vezmu, prosím… Zavřeštělo to znova a udělalo to krok vpřed. Musím uznat, že je to fakt propracované. Potom, co se to hnulo mě upoutala věc, co ležela pod tím. Holka? Pak jsem si všimla řetězu, který se jí houpal na hrudi. Proč tam je? Mám na mysli tu holku, řetěz už normalita. Nechápu to. Neměla jsem čas nad tím moc rozjímat. Věc, omotala jakési chapadlo kolem té holky a zvedla ji do výšky. Hnědovlasá dívka začala křičet. Křičet, tak až mi z toho běhal mráz po zádech. Počkat...počkat...tohle není reklama? Ani výplod mé fantazie? Iluze? Pseudo iluze? Halucinace? Ani alkoholismus?! Přibližoval si jí pomalu k tomu, co jsem směle nazvala ústy. Křik té dívky ustával až ho nahradil pouze zoufalý pláč. Podívala se na mě obličejem plným hrůzy a jako by ode mě čekala záchranu. To jí to fakt chce sežrat?! Stála jsem tam přimražená k asfaltu neschopná slova, jen s vystrašeným výrazem. Oplácela jsem jí pohled a pořád stála na místě, nemohla jsem udělat vůbec nic. Nejsem ani dost zbabělec, abych vzala nohy na ramena. Příšera otevřela tlamu a naskytla nám tak pohled na další dvě tlamy poskládané uvnitř sebe. Vnitřek příšery hleděl do temné prázdnoty, pouze se kolem nás ovanul jakýsi mrtvolný zápach. Viděla jsem, jak se obličej té dívky uvolnil, jako by se s tím jednodušše smířila. Zavřela oči a povolila ještě před chvílí sebou trhající končetiny. Až mě zamrazilo, jak se někdo může takhle smířit se smrtí. Sakra. Tohle... asi bude hodně špatný...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.