Jedna velká povídková kniha...


,,Doufám,že nikdy nenastane den,kdy...
se samo Menu rozhodne se smazat."

,,Jsem pacifistka,neuznávám násilí."
Při Bleachi: ,,Jo! Do něj,do něj! Dej mu! Zmlať ho už,sakra!"

,,Považuji se za vzorný příklad pro příští generace.
. . .
Pokud se jedná o yaoi."

Aktuálně:

Novinky povídkové knihy:


Připravuje se: 100% Playboy 4.díl (hotovo z 70%)
Možná Kahleet 6.díl -> poslední díl (možná) (hotovo z 0%)
Change me?! It never! 2.díl (hotovo z 45%)

Oznamy: Black Master se pozastavuje, protože ho přepisuju, jelikož jakožto a protože je to je moje první yaoi, který je ke všemu mnohem horší, než jsem si myslela, kýčovitější, nedomyslný a plný chyb a kravin.

Nové básničky:
Oznamy:

Pro zlepšení nálady: Anjel / Tady / Zde

Hudba:

Videa:


Puzzle týdne:



Diplomy: za Sb pro Konan-chan: bude






Ginrei - Another dimension - Epizoda 11. Ochránit vzácné, navrácené vzpomínky

14. března 2012 v 19:46 | Akira |  Ginrei - Jiná dimenze

Už je to dlouho, co se tu objevila tahle povídka. Doufám, že jste na ní moc nezanevřeli. :D Enjoy. :D






Z předminulého dílu:

,,Jak to mám sakra asi tak vědět?! A dávej taky trochu bacha, máš medvědí stisk. Kruci...." zasípal Hero, když se mu povedlo jí ze sebe strhnout. Ohlédnul se na Rinjiho - stál a zíral na to cosi. Je tohle snad konec? U mě by to ani moc nevadilo, svět je stejně nudnej, možná bych se pak dostal někam na zajímavější místo. Ale co Lucy? A hlavně co Rinji? Co mám dělat? Skutečně tu teď umřeme? Takto přemýšlel než se přízrak přikrčil a s řevem se vrhnul přímo na ně...

Z minulého dílu:

,,Vidíš, není problém. A teď padejte!" s Kirem si vyměnila zvláštní pohled, než se otočil a se zbytkem skupiny se jí ztratili z očí.
,,Už se tu nemůžeme takhle motat." zavrčel Kiro a zhmotnil svojí zbraň.
,,Co chceš dělat?" zeptala se Amaya.
,,Prostřelím nám cestu." odvětil. Natáhl tětivu s černým šípem vytvořeným z jeho magie a střelil.


Svět je pořád stejný. Neexistují v něm žádní duchové, démoni ani cokoliv. Tohle ale ze všech obyvatel jistého státu dokážou potvrdit jako nepravdu tři lidé...

Lucy znovu zapištěla a ukryla se Herovi za záda. Ale nic se nekonalo. Stvoření se náhle zastavilo a zakňučelo skoro jako pes, když se mu omylem šlápne na packu. Pomalu otevřela oči, aby tak mohla uvidět to samé co Hero a Rinji. Ti dva moment předtím uviděli před tu příšeru mihnout se jakousi barevnou věc. Hodně barevnou věc. Ta se zastavila přímo před ,,tím", položila tomu dlaň na hlavu a tím jakoby zmrazila jí veškerý pohyb. To už viděla i Lucy pomenší dívku, odhadem tak stošedesáti centimetrů s dlouhými různobarevnými vlasy. Její uši vypadali spíše jako kočičí nebo lisčí a stejně tak i ocas,oboje stejně mnohobarevné jako vlasy. Pouze postavou a v obličeji připomínala člověka. V tuhle chvíli mizi nimi byla vzdálenost už asi jen tří metrů, takže mohli vidět zářivě fialové oči s černou úzkou zornicí. Nevěděli kdo, nebo co to je, ale rozhodně to nebyl člověk v cosplayru. Ta kočičí dívka se rozhlédla zcela ignorujícíc příšeru za ní, která byla asi tak dvacetkrát větší než ona.
,,Hah? Takže tohle je Země? Vypadá to tu úplně jinak než v Ginrei." konstatovala a sjela pohledem ty tři od hlavy až k patě.
,,A takový nepohodlný obleče-" chtěla říct, ale stvoření za ní se začalo hlásit o pozornost. Aniž by si ho více všímala, ohnula ukazováček levé ruky a pak ho rychle narovnala jako by cvrnkala do kuliček, v tomhle případě do obrovské příšery, která náhlou a obrovskou silou vyvinutou na její hlavu pročísla vzduch a zastavila se až nárazem do jednoho z okolo stojících domů. To už ale okolojdoucí lidé viděli a začali se zvadavě u zničeného domu shromažďovat.
,,Pitomej démon." zamračila se dívka. Onen démon totiž nevypadal, že by mu nějaký takový náraz ublížil a teď se chystal zaútočit na ni. Dala před sebe ruce na obranu a vytasila drápy. Z hrdla jí vyšlo něco jako zavrčení než se odrazila a vběhla démonovi přímo do cesty. Pak se stalo něco, co ani jeden ze tří dětí vůbec nechápal. Stála teď za démonem a chvíli to vypadalo, jako by se zastavil čas, než se démonovo tělo prostě rozpadlo na dvě časti a vylila se z něj spousta tmavé, skoro až hnědé krve. Hero se otočil na Lucy. V obličeji byla bílá jak stěna, zhluboka dýchala a bojovala s pocitem zvracení. Rinji nevypadal o nic lépe. Hero se jim nedivil, přesto s ním to nikterak nepohnulo. Měl pocit, jako by už něco takového zažil tisickrát. A tahle scéna mu přišla natolik známá až ho to děsilo. Pak ta dívka upřela pozornost znovu na ně.
,,V pohodě?" promluvila jejich jazykem.
,,Co seš zač." zavrčel Hero a hleděl na ni chladným pohledem beze známek strachu.
,,Ty nemáš strach? Kdybych nepřišla, mohl si i se svými kamarády umřít."
,,To že umřu já mi nikterak nevadí, proto je myslím na nich, aby ti poděkovali za záchranu. Neodpověděla jsi mi." Saice zlostně zacukalo ve tváři."
,,Jaký to problémový fracek, nejméně o čtyři století mladší než já a jak je drzý."
,,Umm, co myslíš tím čtyři století?" ozvala se blonďatá dívka stále se schovávající za Herem.
,,Přesně to, co říkám. Jsem totiž démon - um polodémon. Hledám našeho vyvoleného."
,,Oh, takže hrdinu na záchranu démonního světa, to mi zní jak klišé příběh z nějaké RPG." nedůvěřivě se mračil Hero.
,,RPG? Co je to? Ne...počkat! Kvůli tomu tady nejsem. Ty!" ukázala na Hera.
,,Co je?"
,,Ukaž mi své levé zápěstí."
,,Nechci." zněla jeho okamžitá odpověď.
,,Já se tě taky neptám." odsekla, v mžiku stála u něj a držela jeho levou ruku, na které bylo mateřské znamenko připomínající čtyřcípou hvězdu."
,,Hej." chtěl ji setřást, ale démonce stačil půlkrok couvnout a trochu ohnout roku, aby donutila vzpurného chlapce kleknout na zem. Ruku mu ohýbala za zády.
,,Ty, co mi sakra chceš?"
,,Jak si řekl, a ty jsi RPG hrdina, naše dimenze tě potřebuje. Ne, naše strana tě potřebuje na svou stranu, jinak by to byl problém.
,,Hej...hej ty, pusť Hera! Kdo si myslíš, že jsi?!" ozval se poprvé za celou dobu Rinji. Saika se podívala jeho směrem a skutečně pustila jeho ruku. Pak zase najednou zmizela, až stála těsně u Rinjiho a zírala na jeho čelo.
,,Ty...nemáš to v hlavě pořádku... C...co máš za problém?" koktal Rinji, když se Saika dotkla středu jeho čela. Náhlá bojovnost se z něho pomalu vytrácela.
,,Na tvém čele je svatá značka potomků strážců chrámů. Žiješ v chrámu?"
,,Do toho ti nic není..." těkal očima všude kolem sebe jen aby se nemusel podívat do těch jejích.
,,Vy jste tak hrozně tvrdohlavé děti, achjo. Proč sem nemohl jít někdo jiný?" klepala si dlouhým stříbrným nehtem do tváře a hrozně se přitom mračila. Všichni tři na ní vyjeveně koukali. Její oči se najednou rozšířili. Prudce se otočila na Hera. Tam, kde stál se pod ním na zemi utvořilo obrovské černé kolo a začalo ho vtahovat do země.
,,Co to-" sykmul a snažil se vyprostit.
,,Kirihari-kun!"
,,Hero!"
,,Sakra!" zaklela duhová liška a mršťně vyběhla k místu, kde se stříbrnovlasý chlapec ztrácel v temnotě. Kus té temné hmoty se utrl, vytvaroval se do několika dlouhých a ostrých bodáků, které okamžitě zaútočili na Saiku. Jednoduše se jim vyhla, nátáhla ruku k Herovi, než se ale stačila jeho ruky byť jen dotknout, zmizela i se zbytkem těla v temném kruhu, který okamžitě zmizel. Na jeho místě leželo pouze modré pírko.
,,To hohle je..." Saika se pro něj sehnula a zvedla ho. Najednou hrůzou vytřeštila oči, zavrávorala a chytila se za hlavu. Podlomila se pod ní její roztřesená kolena. Temně modré pírko, které třímala v ruce bylo plné známých i neznámých vzpomínek které se jí v kratičké chvíli všechny nahrnuly do hlavy. Bylo to, jako opakované rány do hlavy. Na jejím těle se najednou začaly objevovat jakési ohnivé znaky, které se jako papír odlepovaly z její kůže. Oblétávaly jí, utvořily ve vzduchu pečeť a pak se rozpadly. Znovu se postavila, hlavu měla skloněnou a nehýbala se přičemž dlouho nevydala ani hlásku.
,,Nenapadlo by mě, že se moje skutečná osobnost vrátí tak brzy a takovýmhle způsobem." promluvila nakonec tiše. Barvy jejích učí a ocasu se začínala měnit v barevnou mlhu, která se postupně ztrácela. Vypadala teď jako plnohodnotný člověk, ale náhle vrácená čistá a hlavně obrovská síla z ní sálala po celém okolí. Dokonce i Lucy s Rinjim to cítili. Oněmněle stály a dívali se, jak její oči nabírají stříbrné barvy a ze zad jí rostou nádherná devítibarevná zářivá andělská křídla obrovského rozpětí.
,,T...ty...ty jsi anděl?!" vyděšeně, ale zároveň úžasle na ni hleděla Lucy.
,,Vypadá to tak, že ve skutečnost jsem anděl. Anděl duhy. Vzpomínám si, říkali mi Alisa Spirit a ta, proti které bojujeme je má starší sestra Lilian." mluvila pomalu tiše přemýšlivě , možná jen pro sebe. Pak promluvila znovu na ně.
,,Vy dva, jděte domů, brzy se váš hrdina vrátí, počkejte tu na něj" řekla a obrátila se k odchodu.
,,Ne, počkej!" ozval se Rinji. Ohlédla se na něj. Jeho výraz byl jiný. Odhodlaný. Věděla, co chce říct.
,,Tvoje kamarádka chce jít taky?"
,,Ano, Kirihari-kun je pro nás moc důležitý. Chceme pomoct s jeho záchranou." odpověděla. Saika vytvořila prstem ve vzduchu kruh, prostor v něm se zavlnil a utvořil průchod do jakési chodby zahalené modrou mlhou. Lucy s Renjim se na sebe nervózně, přitom odhodlaně podívali.
,,Připraveni? Tohle je průchod do Ginreie. Pojďme."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Konan-chan Konan-chan | Web | 19. března 2012 v 21:08 | Reagovat

Umm no vím že to není k povídce ale máš u mě diplom^^ ale jinak přečetla jsem si kousek a zajmavé musím říct xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.