Jedna velká povídková kniha...


,,Doufám,že nikdy nenastane den,kdy...
se samo Menu rozhodne se smazat."

,,Jsem pacifistka,neuznávám násilí."
Při Bleachi: ,,Jo! Do něj,do něj! Dej mu! Zmlať ho už,sakra!"

,,Považuji se za vzorný příklad pro příští generace.
. . .
Pokud se jedná o yaoi."

Aktuálně:

Novinky povídkové knihy:


Připravuje se: 100% Playboy 4.díl (hotovo z 70%)
Možná Kahleet 6.díl -> poslední díl (možná) (hotovo z 0%)
Change me?! It never! 2.díl (hotovo z 45%)

Oznamy: Black Master se pozastavuje, protože ho přepisuju, jelikož jakožto a protože je to je moje první yaoi, který je ke všemu mnohem horší, než jsem si myslela, kýčovitější, nedomyslný a plný chyb a kravin.

Nové básničky:
Oznamy:

Pro zlepšení nálady: Anjel / Tady / Zde

Hudba:

Videa:


Puzzle týdne:



Diplomy: za Sb pro Konan-chan: bude






Dicky and Strange - Část první

13. března 2012 v 20:33 | Akira |  Dicky and Strange






Hide


,,Páni!" vydechl obdivně jistý blondýn, kterýho neznám a kterýho vidím poprvý in my life.Tenhle blondýn teď zíral na jakous takous hromadu ,,mrtvolek" chlapečků z vedlejší vysoké. Kulil oči tak, že s pomalu zabarvujícími se podlitinami na jeho tváři to bylo skoro až vtipné. Ale co mě zajímá, že to bylo ,,páni?" Páč a jelikož a protože jsem to dělal jen proto, že jsem byl nasranej a už mě svrběly dlaně a ta banda šikanujících srabíků se mi připletla do my way a dočista si o to říkala. Sakriš, ale že to moc nepomohlo. Bylo jich moc málo na to, abych zažil nějakou pořádnou action! Zazvonil mi mobil. Zčeknul jsem displej, ikdyž jsem stejně věděl, kdo to je. It´s habit. Protočil jsem oči. Proč to ještě nevzdal? Dal jsem mobil zpátky do kapsy a nechal ho zvonit dál. Jistota byla, že jednou přestane. A jestli ne, tak jeho majitele zbiju a bude to...Vlastně asi ne, zapomněl jsem, že jeho koníček jsou bojový sporty, to bych měl asi blbý... Na ruku mi spadla dešťová kapka. A ejhle, zákony přírody, rozpršelo se.Wrong. Se rozchcalo jak...jak....é? No nevadí. Tak abych šel pomalu domů, ale proč je ten barák starej rozpadlej rozežranej tak daleko od school?! Ale vlastně i kdybych bydlel kousek, tak stejně zmoknu jako...jako...něco elegantního...potkan! É...myš? Opice?Okic, nechám toho. Metafory neb jak se té píčovince nadává a celkově češtinu jsem nikdy moc nepapkal... Splihnou mi vlasy... a pak se mi zkudrnatěj... A budu jako Bob Marley!... Jop, ale ten měl dredy, seš mimo, úplně para Hide, drahoušku...Eh vlastně...nebylo to Afro? Rozešel jsem se, že teda půjdu, ale ten blb malej blonďatej nevychovanej mě čap za kalhoty... s kapsami, heč. In my face se objevil onen ten známej otrávenej výraz, za který mi zatím každej schopnej byl schopnej dát přes držku. Ale že jich moc nebylo. Takový to: ,,už je to tady, teď bude něco chtít, otrava etc..." prostě, říká vám něco, jako jistý spontánní výraz po poslechnutí si Exkalibrova epic songu? A nebo, když někdo ve tmě najednou rozsvítí light? To bych i vraždil. Ale to mago sedící a bulící na zemi, na mě i přes clonu tý otravný vody dokázalo udělal pravej nefalšovanej a odzbrojující kukuč. Jokem zůstává, že mě všechny takové přiblblé věci jako jsou moe a kawaii zanechávájí zcela chladným.
,,Prosím, pomůžeš mi ještě? Nemůžu vstát, moc to bolí." zafňukal. Tak a je to v háji. A v háji jsou růžový králíčci a tráva tam je modrá a občas tam bydlim. Vlastně spíše mě tam leckdo posílá. Takovej můj druhej byt zadara. Proč jsem jen nedělal, že jsem si ho nevšiml?Teď ho budu muset táhnout do špitálu a nejspíš za tu nohavici a mě se nechce a je to daleko a nelíbí se mi tam. Asi to pochopil a pustil ji.Vypadalo to, že se trochu uklidnil, dokonce se i přes ošklivě roztržený ret slabě usmál.
,,Asi máš svoje starosti, zapoměň na to, pomůžu si sám." řekl chraplavě. Ten jeden malej... A já jeden velkej..., proč se ve mně zjevil ten divnej pocit? Na chvíli jsem se k němu chtěl sklonit, obejmout ho a utěšit ho. Počkat, to opravdu není v pořádku! Velký Hideharu Hideaki nemá nic jako emoce a pochopení pro druhé! Stává se ze mě dežo a brzo se budu bavit se svým schizofrenem v zrcadle! Ou maj gád!!


Kazu


Je zvláštní...a taky trochu děsivý. Stál nade mnou a očividně se rozhodoval, co udělá. Opravdu nechci vedět, co se v tu chvíli odehrávalo v jeho hlavě. Na chvíli jsem měl pocit, že jsem zahlédl slabý záblesk...něčeho...něčeho přívětivého a uklidňujícího, ale hned to zase zmizelo. Začal se mračit a nakonec si vrazil i facku. Je trochu divnej a...asi to nevypadá,ž e by se mi chystal pomoct. Budu muset jít sám, zůstat tu nemůžu. Chytil jsem se opěrátka lavičky, co jako spása stála zrovna za mnou a pomalu se dostával na nohy .Cítil jsem, že se na mě pořád dívá. Jsem neskutečně rád, že mi nemůže vidět do obličeje. Snad si ještě nevšiml,že jsem brečel? Konečně jsem se postavil, pustil se lavičky a došlápl na bolavý kotník. V tu chvíli jsem zavrávoral. Zničehonic se mi zatmělo před očima...



Hide


Si ze mě dělá ten blbec prdel, ne? To jsem přesně tušil, že ho sem dotáhnu a pak se tu jakoby stanu jeho kamarádem a budu muset čekat až mi poví, co s ním všechno je, pak mě k němu pustí, ne nejdřív budou vyzvídat informations, pak mě k němu teprve pustí a pak mě pustí domu. Ale já tu fakt nechci bejt, copak ty lidé plní lásky netuší, že někteří lidé neplní lásky nemají čas? Například se musí zbavovat stalkerů, zvlášť jednoho tuze otravného a vychytralého a silného? Jejda, když to zvorám, tak bojim bojim. Při nejhorším řeknu drahým rodičům ať mě pošlou někam pryč. Prachy na to maj a doma mě nepotřebujou,tak co.A mě to tady nebaví. Asi navštívím sestřičku mou zlatou... Rozhlédl jsem se po dlouhé bílé a depresivní chodbě. Nikdě nikdo.Využil jsem toho a jako gansta se vyplížil ven. Ať se třeba zblázní, já s ním nemám nic společnýho a opravdu nemůžu za to, že to pako malý blonďatý sebou nemá žádný doklady...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | Web | 15. března 2012 v 21:56 | Reagovat

naprosto dokonalý xD a ještě jsem si  to pamatovala xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.