Jedna velká povídková kniha...


,,Doufám,že nikdy nenastane den,kdy...
se samo Menu rozhodne se smazat."

,,Jsem pacifistka,neuznávám násilí."
Při Bleachi: ,,Jo! Do něj,do něj! Dej mu! Zmlať ho už,sakra!"

,,Považuji se za vzorný příklad pro příští generace.
. . .
Pokud se jedná o yaoi."

Aktuálně:

Novinky povídkové knihy:


Připravuje se: 100% Playboy 4.díl (hotovo z 70%)
Možná Kahleet 6.díl -> poslední díl (možná) (hotovo z 0%)
Change me?! It never! 2.díl (hotovo z 45%)

Oznamy: Black Master se pozastavuje, protože ho přepisuju, jelikož jakožto a protože je to je moje první yaoi, který je ke všemu mnohem horší, než jsem si myslela, kýčovitější, nedomyslný a plný chyb a kravin.

Nové básničky:
Oznamy:

Pro zlepšení nálady: Anjel / Tady / Zde

Hudba:

Videa:


Puzzle týdne:



Diplomy: za Sb pro Konan-chan: bude






Teru Rayleigh 1

9. října 2011 v 15:04 | Akira |  Fan/Originální




... Obejmi strachem ...
... vkroč do temnoty ...
... a upni se ke smrti! ...

Insidiae Feles!




,,Hej uhni,překážíš!"
,,Nápodobně!" zasyčela jsem v odpověď na kluka před sebou.Už jsme se zase potkali.Obvykle se jednalo o místa typu: všemožné výprodeje,školní jídelna nebo o jistý obchod s mangou,kam jsem chodila snad pravidelně.Tentokrát jsme na sebe narazili uprostřed přechodu.Zajímavé místo.

,,Tak co bude,já odmítám uhnout někomu jako ty!" řekla jsem provokativně.Chová se jak rozmazlenej fracek....Počkat … tak jak se teď chovám já?Nevadí.On and Já,je mega rozdíl.

,,Chceš se zase hádat?Hej,jestli se mi chceš omluvit nebo tak,není třeba to provést na přechodě.Za chvíli nám blikne červená." prohlásil.

,,Aby tobě nebliklo v hlavě,až ti jí urazím....." procedila jsem zkrz zuby.Zas ten arogantní,lhostejněj výraz!Proč se vlastně tak nesnášíme?Já už ani nevím.É?Neměla bych si něco takovýho pamatovat?Nu což,se vsákne.Stačí,že žiju svůj happy life bez jiných problémů.A nějakej nejmenovanej blonďák Sieg Hige mi den skutečně nezkazí.To bych kvůli němu musela umřít,abych tohle odvolala.A vůbec,co tu ještě dělám?Nechvátám náhodou?No to do prdele jo!Za chvíli končí speciální sleva v obchodě s Udonem!Pospíchám,pospíchám.Ok,dneska to nechám tak,ale příště přes něj klidně i přejdu,rozhodně neustoupím!

,,Už ti přeskočilo,že zíráš do toho obchodu naproti na ty růžovoučký šatičky? Ale že bylo načase." tak trochu jsem ho ignorovala,čekla jsem čas na svém drahém mobajlu,nasadila sluchátka a jednoduše ho obešla a odcházela.

,,Hej co to.... Tss!" schoval překvapený výraz a odvrátil se.To mi připomíná,jak jsem ráda,že jsme tam jen mi dva.Jen škoda,že je taková tma a neviděla jsem jeho výraz pořádně.

Na chvíli mě oslepilo náhlé světlo.Pak se naprosto vražednou rychlostí vyřítil ze zatáčky náklaďák.Když projížděl kolem pouliční lampy vedle na chodníku na chvíli oslepil řidiče světlo a mě bylo jasný,že nikdy nezastaví...Rychlost nadešlého divadla byla až děsivá.Siegův vyděšený výraz osvětlený a zvýrazněný světly nákladního auta...Spící řidič opřený o volant...Já bezhlavě utíkající do křižovatky...A nakonec zjištění,že to nikdy nemůžu stihnout.....

Ne!Možná jsem namyšlená mrcha,jak o mně všichni říkají,ale on je důležitější než já!Sice mi ublížil,ale pořád je to pro mě ten nejdůležitější člověk!Nenechám ho umřít!Tady asi člověk pozná skutečný boj o vteřiny.Teď ho musím stihnout odstrčit z dráhy jedoucího vozu.Ještě jeden krok,natáhnout ruku … Cítím odpor,povedlo se?Nasledoval prudký náraz...Zvuk tříštení skla...Vystříknutí krve...Vidím ji,před svýma očima...Cítíla jsem snad všechny polámané kosti,když mě stále jedoucí auto tlačilo před sebou...Když se najednou otočilo a i se mnou narazilo do zdi...Pořád ještě vnímám?Ale jen matně.Už mě nic nebolí.Nic necítím.Proč ještě žiju?To mám jako ještě popřemýšlet jako živej člověk,než se stanu průhlednou a budu dělat hú húú?Vidím,i na smrtelný posteli - tedy na chodníku natlačená mezi zdí a náklaďákem mám stále dostatek humoru.Je to tím,že tak nějak věřím,že se stanu takým duchem,který denně potkávám?Hej teď si fakt nedělám srandu.Skutečně vidím duchy.Ovšem trochu pozdě to zmiňovat,že?A vy vlastně nevíte ani moje jméno,co...


Kdo tady tvrdil,že mi den může zkazit jen smrt kvůli němu?Heh...jsem tak blbá...


Je tady temno.Ne...to jsou jen má zavřená víčka...Co se děje?Nic necítím.Tak takhle vypadá smrt?Otevřu oči.Válím se na chodníku,kde jsem ztratila vědomí.Zkontroluju se.Vypadám jako člověk,jsem viditelná jako člověk a jsem naprosto nezraněná.Co tohle jako je?

Překvapivé a hlavně divné je,že jsem se probudila a ještě divnější je že na stejnym místě,kde jsem......zemřela?Ano pamatuju si všechno.Opravdu jsem zemřela?!Je to všechno opravdu divné nikde nikdo a já si tu klidně ležím u silnice,jak vožrala.Posadila jsem se a pak i vstala.Podívala jsem se na sebe,neměla jsem na těle ani jeden šrám,odřeninu a nic neměla zlomeného.Vypadala jsem úplně stejně jako před bouračkou.I když vypadám stejně cítím se nějak jinak.Moje tělo jako by mi nepatřilo.Pak mě napadlo,že bych se měla třeba podívat a zjistit co se děje a snažila se klidně jít pryč od místa nehody.Zrychlovala jsem a zrychlovala chůzi,až jsem úplně běžela.Najednou se přede mnou zpoza rohu vynořil nějakej člověk.

,,A je to v prdeli tenhle rychloběh už nezastavím." pomyslela jsem si a....já sem tím člověkem proběhla?!Určitě je to duch!Poslední dobou vidím spoustu duchů.Jak jsem předtím řekla vidím duchy,jen připomínám.Někomu by to přišlo suprový,ale když se to někomu stane poprvý a nebo se v noci najednou objeví vedle něčí postele,může z toho být docela trauma.A já vím o čem mluvím.Budˇse nějaký nečekaně zjevil přímo přede mnou nebo často se mi stávalo,že mě nějaký ten duch dlouhodobě sledoval a šel neb spíš letěl tam kam jsem šla já.

Je to hrozně nepřímnej pocit proběhnout někym ale ten klidný občan si fakt ničeho nevšiml.Napadlo mě se mu podívat na hruď.Všimla jsem si,že každý duch má k hrudi připevněno něco jako žetěz,který mu sahá tak do půlky těla.Jo,ale tady byl ten vtip v tom že ten chlapík na hrudi žádnej žetěz neměl.Zarazila jsem se,až do teď mě nenapadlo se podívat na svůj hrudník.Kdybych tuhle dementní větu někde četla,asi bych podotkla,že můj hrudník je úplně plochej.Ale ikdyž byl plochej,nic neměnilo na tom,že se na ní opravdu houpal připevněný černý řetěz.Uvědomila jsem si že se mi vlastně přece celou dobu od...probuzení?Špatně dýchalo.Udělalo se mi mdlo.Takže já už jsem taky duch?!Chytla mě otázka: ,,Jaktože duchové mohou dýchat a to se jim může jako udělat i špatně?"

Sakra proč se tu zabývám takovýhlema hovadinama?Teď už mě vůbec nenapadlo se jít podívat domu nebo někam jinam,stejně by mě nikdo neviděl.Vzdychla jsem.Kousek odtud je přece Siegův dům,zajdu se kouknout tam.Chci vědět,jestli je v pořádku.Haha stejně mě neuvidí,že?Taky bych se mohla jít kouknout na vyučování mojí třídy a něco stropit.

Po chvíli jsem už byla dost utahaná.Heh,další věc,duch může být utahaný?Karakura...Byla vždycky takhle veliká?Doprdele já se ztratila!Já nevím kudy se k Siegovi jde!Kudy?Tak kudy?Nepamatuju se!Minula jsem obchod,kde prodávali mé oblíbené čokoládové trubičky a načapala jsem se,jak se tam můj krok pomalu stáčí.No doprdele,jak si teď v týhle situaci koupím ty trubičky?A sleva na Udon už určitě dávno vypršela!Kolik času od té nehody vůbec uběhlo?Zatraceně,doprdele a co je to se mnou?Byla jsem vždycky takhle zmatená?Jaká jsem předtím vůbec byla?É?A jak vlastně ten kluk vůbec vypadá?Nemůžu si vybavit jeho obličej.Sieg...Sieg...a jak dál?No to je hrozný všechno zapomínám,ááá,asi jsem skutečně umřela!!No to jako nasrat!

Opřela jsem se o strom u cesty a babrala se v pitomostech a vymýšlela Sigeovo příjmení.Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek,že jsem si všimla,že je někdo za mnou,až když těšně vedlě mě křupla větývka.Trhla jsem hlavou tím směrem,až pak jsem si uviděmila,že ať to bylo nebo byl cokoliv nemohl mě vidět,ale to jsem se spletla.Přede mnou stál jakýsi vysoký kluk s blonďatým hárem a modrýma očima.Jeho obličej mi byl jaksi povědomí.Zíral přímo na mě.
,,Siegu?" zkusila jsem to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | Web | 13. října 2011 v 17:30 | Reagovat

dokonalý.....další díl xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.