Jedna velká povídková kniha...


,,Doufám,že nikdy nenastane den,kdy...
se samo Menu rozhodne se smazat."

,,Jsem pacifistka,neuznávám násilí."
Při Bleachi: ,,Jo! Do něj,do něj! Dej mu! Zmlať ho už,sakra!"

,,Považuji se za vzorný příklad pro příští generace.
. . .
Pokud se jedná o yaoi."

Aktuálně:

Novinky povídkové knihy:


Připravuje se: 100% Playboy 4.díl (hotovo z 70%)
Možná Kahleet 6.díl -> poslední díl (možná) (hotovo z 0%)
Change me?! It never! 2.díl (hotovo z 45%)

Oznamy: Black Master se pozastavuje, protože ho přepisuju, jelikož jakožto a protože je to je moje první yaoi, který je ke všemu mnohem horší, než jsem si myslela, kýčovitější, nedomyslný a plný chyb a kravin.

Nové básničky:
Oznamy:

Pro zlepšení nálady: Anjel / Tady / Zde

Hudba:

Videa:


Puzzle týdne:



Diplomy: za Sb pro Konan-chan: bude






Circus od Fools 2

23. října 2011 v 12:43 | Akira |  CoF





Prší...zase.Já...pláču...opět.
Pláču vždycky,když prší.
Protože tehdy,když ukradli mi hlas,též obloha plakala.
Jako by nebe vyjadřovalo svůj soucit nad mít naštěstím.
To jsem plakal poprvé...

Teď...křičím a zpívám...
...písně plné smutku,zrady,bezmocnosti...
...zoufalství a ztráty...

Chci zpátky svůj pravý hlas....
...Chci zpět...





,,Páni...Nádhera..." vydechla Tokiya.Nikdy nic takového neviděla.Ayano se na ni krátce a zkoumavě zadíval,pak se zahleděl zpátky dolů.
,,Překvapuje mě,že o tomhle místě nevíš.Místem zabírá přes polovinu našeho města a znají to tady alespoň z doslechu děti až po důchodce po celé Zemi." Tokiya zavrtěla hlavou.
,,Nemohla jsem,ani když byli moji rodiče naživu neměli jsme dost peněz ani na televizi a ani se mnou nikam chodit nemohli."
,,Hm,...tos měla blbý...Pojď,půjdem dolů.Seznámím tě z hlavními herci."
,,Jasně...ale kudy?"
,,Malá rada: než se na něco zeptáš,napočítej předtím do deseti,ano?" vzdychl a probrábl si vlasy.
,,Jsem už prostě taková,navíc ty mi ani nic neřekneš." bránila se.
,,Jseš tak otravná."
,,Tak proč jsi mě sem bral?" zatvářil se,jako když musí nad odpovědí hodně přemýšlet.
,,To by mě taky zajímalo." řekl nakonec.Pak sešel víc doleva blíže ke srázu.
,,Pojď sem." pobídl jí.
,,Schody." ukázal na kamenné schodiště ohraničené dřevěným zábradlím.
,,V...výška..." vkročila na první schod.Jemný studený vánek jí ovanul obličej a lehce rozcuchal vlasy.Otřásla se.
,,Zvykej si." odbyl jí.
,,Jak zvykej si?"
,,Jednou budeš ve stejných výškách lítat." řekl.
,,Lítat?To jako...jak?" nechápala.
,,Myslel jsem si,že není možné,aby byl někdo natvrdlejší víc než Misaki...ale očividně je."
,,Kdo to je?"
,,Sklapni a hni sebou,nemám na tebe celej den.Jsem tvrdě pracující osoba." naznačil nohou kop do jejích zad,aby ji přinutil znovu se rozejít.
,,Jsi tak...nepříjemný a nefér."
,,Jaký nefér?To mi tvrdí někdo,kdo má obličej skoro jak duhu?Nenechám si říkat idiot od někoho,kdo se nechá zbít bez špetky odporu."
,,Nenazvala jsem tě idiotem."
,,To že jsi schopná se tu dohadovat se mnou ještě nezajišťuje tvůj úspěch." řekl posléze.
,,Úspěch?" zeptala se přiblble.
,,Tohle už děláš schválně,že jo?"
,,Tak mi vysvětli,co se teď bude dít." opáčila.
,,Zatím se uděje jen to,že úspěšně sestoupíme tohle schodiště.Vážně,Misaki bude ráda.Konečně tu nebude jediná s mentální vadou."
,,Jakou mentální vadou?" zopakovala.
,,Pch,slibuji ti,že jestli jednou řekneš něco chytrýho vezmu tě na Rukol."
,,A to je zase co?"
,,Dozvíš se."

Procházeli jakýmsi parkemNa levé straně cesty,po které šli bylo velké dětské hřiště,momentálně zcela zaplněno dětmi a jejich rodiči.
,,Vypadá to tu skutečně oblíbeně." konstatovala.Podívala se na pravou stranu,kde stál stánek s občerstvením.Osoba schovaná za clonou páry stoupající z grilu měla plné ruce s otáčením masa a zároveň s prodáváním sladkostí.Ayano najednou sestoupil z cesty a šel směrem ke stánku.Tokiya jen nechápavě cupitala za ním.
,,Hej,Pane "Veselé dango," vylez." opřel se o pult.
,,Že tě pořád baví si ze mě dělat legraci,měl bys mi radši pomoct místo těch keců." ucedila osoba. ,,Hej!Cano,pojď mi helfnout!" křikla na jakousi dívku sedící na jedné laviček,co se vesele bavila s návštěvníky.
,,Ty se taky pořád naotravuješ,Chihiro!" odsekla dívka,očividně naštvaná,že byla vyrušena,ale stejně si poslušně uvázala zástěru a nahradila její místo.Ten někdo,se kterým Ayano mluvil vyšel zpoza vysokého stolku.
,,To je holka?" zeptala se bez rozmyslu Tokiya.Zmátl jí klučičí hlas.Oči osoby zrudly.
,,Ne!Já jsem kluk!Mám klučičí hlas,slyšíš?A koukni,nemám žádný kozy!" křikl na ní a vyhrnul si tričko.
,,Počkej,vždyť sem zase moc neřekla." bránila se rozpačitě.Reakce fialovlasého kluka jí překvapila a trochu zaskočila.
,,Tak promiň,ale víš jak se vůbec cítím?Dneska si sem přijela na výlet skupinka děcek ze základky...no a víš,co myslím Ayano,že?Mám toho už plný zuby!"
,,Jasně jasně," přitakal Ayano a sehnul se k Tokiyi ,,Říkat před ním,že vypadá jako holka je tabu,pamatuj si to." zašeptal jí do ucha.
,,Um,fajn." řekla tiše.
,,Trochu zaražená,ne?" přiblížil se k ní kluk blíž. ,,O?Vždyť ty seš vlastně docela hezká.Ayano mi zase kecal.Moc se vám omlouvám půvabná dámo...když ovšem vezmu potaz ty modřiny...Ayano!Ty zločinče!Cos jí udělal?!"
,,Co bych jí dělal,debile?" odseknul zelenovlásek.Otočil se na Tokiyu a ukázal na kluka.
,,Tohle,jak už jsi slyšela je Chihiro.Je jeden z herců,ale pracuje i tady,páč mu prachy z jeviště nestačí.Je to skrblík a druhej Casanova."
,,Hej,copak za to můžu,že každý tu dostává svůj plat individuálně podle odmakaných hodin a já jsem z vás na jevišti vždy nejmíň?" ohradil se dotčeně. ,,A je od tebe ošklivý pomlouvat mě takhle přede mnou." posmrkl.
,,Sry,příště tě budu pomlouvat za zády a oukej,řeknu Jurovi,aby ti dal spešl roli v příští hře.Mimochodem,to on je na jevišti vždycky nejmíň."
,,Nelíbí se mi způsob jakým jsi to řekl."
,,Ještě sis nezvykl?"
,,Jsi tak...nepříjemný a...a.. ošklivý...na mě."
,,Myslím,že spolu budeme vycházet....." připojila se trochu nesměle do konverzace Tokiya.Jeho zamračený výraz se změnil v líbezný úsměv.
,,S kráskama jako ty budu vycházet pořád." zamrkal a dal tak vyniknout svým dlouhým řasám. ,,Nechme zde tohoto bručouna bez vychování a pojďme si užít nějakou zábavu.Ty modřiny přehlédnu,kvůli tobě,jo?"
,,Hej,ještě ani neprošla PDT a už jí dáváš takovýhle návrhy?A odkdy chodíš ven z ošklivkama?"
,,Hej,já vím,že nejsem zrovna krásná,ale takhle si to říct nemusel!" křikla nakvašeně Tokiya.
,,Tys asi doma neměla ani žádný zrcadlo,co..."
,,Si zlej!A- a co je to vlastně PDT?" najednou změnila téma.Oba kluci na ní na chvíli jen tak nepobíravě koukali,než se Chihiro holedbal odpovědět.
,,Pé dé té neboli "Přijetí do týmu" znamená,že podepíšeš několik zbytečných papírů - který se stejně časem ztratí - a stáváš se součástí F-Cia,jednoduše řečeno."
,,Aha..."
,,Skutečně si to pochopila?" zeptal se pochybovačně Ayano.
,,Určitě,není možné,aby někdo z tak krásným obličejem nebyl chytrý." zastal se jí Chihiro.
,,No to teda nevím..." opáčil Ayano.

,,Ayano,kohopak si to přivedl?" ozvalu se mu najednou za zády až nadskočil.
,,Oh,pořád se objevuješ lidem zničehonic za zády..." konstatoval.
,,Co to říkáš?Normálně jsem přišel,navíc jsem se ti neobjevil za zády," posunul si nově příchozí brýle na nose. ,,ale přišel jsem tak abys mě viděl,pokud ale trpíš dalekozrakostí,nic s tim nenadělám." řekl s klidem.
,,Už jen ty tvoje fialový brejle mě vytáčí." ucedil Ayano.
,,A proč si vlastně přišel?" zeptal se Chihiro.
,,Včera mi Ay-chan říkal o té dívce," podíval se směrem k Tokiyi ,,tak jsem přišel osobně,buďte poctěni."
,,Co mělo znamenat to Ay-chan?!Tě zabiju,Shiro Juro,jednou určitě."
,,Shiro Juro?" zopakovala Tokiya.
,,Tak Ay-chan říká Jurovi,páč jeho rozčiluje když někdo naráží na jeho barvu vlasů."
,,Hm,ale mě se ta bílá líbí...lepší než zelená..." narážela na Ayanovu barvu vlasů.
,,Zdá se,že najednou máš sebevědomí dost,když jsi si jistá,že ti nic nehrozí." zabručel Ayano.Tokiya otevřela pusu a hned ji zase zavřela.Nevěděla,co by měla odpovědět.Byla to pravda.
,,Huh?Ještě teď ti pusinka jen jela."
,,Nebuď na ní zlý.Mimochodem,kde je zbytek velectěných talentů?" zeptal se Chihiro.
,,Všech šest jich jelo na dnešek vystupovat do jednoho ze sousedních cirkusů,mají tam jakousi speciální akci.Bohužel ti neřeknu,který to je.I génius občas něco zapomene." odpověděl Juro.
,,Génius,opravdu?" zašklebil se Ayano.
,,Jasně,závidíš?" opáčil Juro.
,,Jasně,že ne."
,,Myslím,že už jsme tu blbli dost dlouho a já už ztratil tolik času.Ty...jméno?" obrátil se Juro na Tokiyu.
,,Jegard,Tokiya." řekla.
,,Chceš být součastí Fanciful Wonderlandu?"
,,Jo....asi..."
,,Asi?Nemůžu tu nechat pobíhat někoho,kdo neví jestli sem chce patřit." namítl a opět si srovnal brýle.Tokiya si nebyla jistá,jestli to,že tu je je správné.Ale neměla nic,domov ani práci ani nikoho jiného,kdo by jí mohl pomoci.F-Cia byla její poslední možnost,která se jako záchranné lano objevila přímo před ní v pravé chvíli a ona se ho mohla chytit a zachránit se.Rozhodla se.Nevěděla jestli bude její rozhodnutí správné nebo ne.Na to příde až časem,co je na druhém konci tohoto lana.Teď nebylo,co řešit.Odhodlaně se na Jura podívala.
,,Chci,chci tu být,chci být součástí F-Cia."

,,Takže...podepiš to tady...tady.....tady taky...a tady....a ještě tady." podával Tokiye Juro postupně několik papírů a ukazoval,kde je má podepsat.
,,Kolik jich ještě bude?" zaptala se,když podepisovala pátý list.
,,Smlouva o přijetí F-Cia a taky o přijetí na hlavního herce,zachování tajemství,spolupráci a pomoci ostatním zaměstancům,nestrkání nosu do jejich věcí,vždy přátelské chování k návštěvníkům,výplaty,ubytování,přebírání zodpovědnosti za případné způsobené škody a jiných problémů a přijetí do naší skoly a trénink.To je vše.
,,Páni...to už je všechno?" vzdychla.Pak jí došlo,co všechno Juro vyjmenovával.
,,Škola?Přijetí na hlavního herce?"
,,Jako čekala jsi,že tu vystupujou nějací nevzdělanci?Máme tady školu,ovšem oproti normálním školám se liší snad úplně ve všem." řekl stroze Ayano,který stejně jako Chihiro seděl v Jurově bytě na pohovce hned vedle ní a sledoval Tokiyu reakci na všechnu tu administraci.
,,Škola..." řekla najednou tichým a podivným hlasem Tokiya,očividně se ztratila v myšlenkách.
,,Hej." dloubl ji Ayano několikrát do tváře lžičkou,kterou se chystal jíst jakýsi zákusek,který jim někdo přinesl. ,,Nespi."
,,Um..Omlouvám se...A co znamená přijetí na hlavního herce?Vy chcete abych vystupovala?Vždyť já neumím ani kotrmelec!" došlo jí.
,,Potřebujeme někoho charizmatickýho do hlavních a nikdo z vedlejších není obvykle použitelnej,navíc má každý ještě práci navíc.Každej den budeš mí několikrát několik hodin trénink.S tim,že teď nic neumíš si nemusíš dělat starosti,všichni vedlejší i většina hlavních herců taky začínala z nuly." uklidňoval jí Juro.
,,Takže...teď mi to podepiš tady....a nezapomeň ještě tohle..."

,,Proč tu máte tolik smluv?" zeptala se zničehonic Chihira,když jí provázel po Wonderlandu.Ayano se už dávno někam vytratil a Juro zůstal u sebe doma s tím,že má ještě spoustu práce.
,,To je protože tajemství F-Cia je skutečně důležité.Kdyby se jen něco,třeba že nikdo tady neví,kdo je vlastně zakladatel a šéf F-Cia,byl by to docela průšvih.A s tím ostatním si nedělej starosti.Juro ví,co dělá.Potom,co jsi tohle všechno musela podepsat,nebudeš tu mít žádný problémy,co se toho týče." vysvětlil.
,,Ale kdo teda tohle obrovský místo řídí?"
,,Juro je náš hlavní bod,dostává mejlem informace do svého počítače a pak je předává nám.Víc než vystupuje,stará se tady o chod všeho.
,,Aha...a kde budu bydlet?Juro říkal něco o ubytovnách,ale....no zapomněla jsem to."
,,Ubytoven je tady hodně,většinou na krajích F-Cia.Každá vypadá úplně jinak a můžeš si vybrat,kterou chceš,ale myslel jsem,že bys dala přednost nějaké,kde se ti jako ty můžou cítit bezpečně,takže jsem tě chtěl vzít tam,kde bydlí já."
,,Cítí bezpečně?Lidé jako já?A proč jsi tam ty?" vyptávala se.
,,Tolik otázek najednou.Jo,funguje jako všechny ostatní,ale je zařízená tak,že tam máš pocit,že se ti nic nemůže stát,teda aspoň tak to vnímám já a ostatní,co si jí vybrali.Já si jí vybral,protože než jsem sem přišel měl jsem dost potíže doma,ale hlavně s cizími lidmi."
,,S cizími lidmi?"
,,Vzpomínáš?Juro ti dal podepsat i jistý dokument o nepletení se do věcí ostatních členů.Už teď se ptáš moc." připomněl.
,,Promiň,nedošlo mi to." omlouvala se.
,,To je dobrý.Klidně ti to i řeknu,ale prosím nezvykej si takhle se vyptávat ostatních." usmál se na ní.
,,Nemusíš mi to říkat,pokud nechceš." namítla.
,,V pořádku.Vlastně...to byla vždycky věc mého vzhledu.Žil jsem v dost nepopulárním a zločineckým městě.Znásilnění tam bylo běžné.Kvůli tomu,že vzhledově zrovna moc nepřipomínám kluka,dostal jsem se do desítek těchto incidentů.Bohužel,spoustu z nich ikdyž pak zjistila,že jsem kluk,to neodradilo ani v nejmenším." řekl a usmál se.
,,To už je ale dávno pryč a já jsem šťastný tady." dodal.
,,Aha...omlouvám se,že jsem se ptala,muselo to být těžký." řekla ztrápeně.Vůbec ji nenapadlo,co se může skrývat uvnitř tohohle se pořád usmívajícího a vtipkujícího kluka.Zvedl ruku a dlaň jí položil útěšně na hlavu,když viděl,že ji to trápí.
,,Bylo,ale teď už je to v pořádku.Nevím a ani se nebudu ptát,co si zažívala ty,ale doufám,že se tvé rány tady zahojí." řekl a zadíval se jí do očí.
,,Včetně těch na obličeji." řekl ještě.
,,Taky doufám." usmála se na něj.Úsměv jí oplatil.
,,Tak půjdem?"

,,Tady je to všechno tak krásný a...prostorný,kde na to ta osoba,co tohle místo založila vzala?" zeptala se Tokiya,když prošli skleněnými dveřmi do velké svetlě žluté budovy a ocitli se ve velké hale.Mezitím odhodila na zem svou tašku,kterou s sebou celou dobu táhla.
,,To je tajemství pro nás všechny,ale nemyslím,že to tu někoho opravdu zajímá.Všichni jsme rádi dokud tohle místo existuje." prohlásil.Přešel halu a vešel na schodiště.Tokiya ho následovala.
,,Ještě dneska ti Juro vysvětlí,jak to tu chodí.Stejně jako ostatní budeš mít svůj mobil - pokud ho ještě nemáš - a počítač v pokoji.Přes něj budeš dostávat další informace a tak.Zítra přijede zbytek hlavních,nemusíš se bát,že by tě nepřijali.Myslím,že se Misa-chan bude moct přetrhnout,aby s tebou vyrazila mimo F-Cia nakupovat,to co budeš pro sebe potřebovat." dořekl.
,,Tenhle je volný." Zastavil se před jedním bytem v druhém patře a otevřel dveře s číslem devět.
Nechal jí projít první a pak za nimi dveře zavřel.Hned jí očí uhodily všechny ty barvy.Světle zelená chodbička s potiskem jakýchsi květin a tmavosvětlé hnědé lino na podlaze.Napravo v chodbě byl záchod a koupelna.Prošla chodbou a otevřela jedny dveře po levé straně,za kterými tušila pokoj,kde bude spát.Dvě stěny byly natřené na bílo a dvě,jedna,kde bylo okno a ta naproti stolu na světle fialovo.Místo lina byl na zemi červenožlutý koberec.Vedle okna stála světle hnedá postel.Napravo od postele byl velký pracovní stůl s osmi prostornými šuplíky s výsuvnou židlí s modrým povlakem.Na stole byl Notebook a vedle něho položeno několik sešitů.Nad ním na poličce byli postavené repráky a několik prázdných záznamových desek.Na ještě jedné větší poličce naproti oknu byly vyskládané různé knihy.Naproti stolu na druhém konci místnosti stála fialová pohovka a před ním na malém stolečku televize.Uprostřed místnosti byl pak ještě jeden nízký stůl a u něho dvě červenočerná křesla.
,,Wow..." nevěděla,co víc říct.
,,Taky mě to poprvý překvapilo.Ale jak seš tu už jednou dýl už tě nic nepřekvapí." vešel za ní do místnosti.
,,Ale vidím,že každý pokoj je originál." konstatoval.
,,Tvůj je jiný?"
,,Jo,ale nečekej,že bych tě tam vzal,můj pokoj je jedno velký tajemství." řekl se smíchem.
,,Dobře a.....co bude teď?"
,,Teď odejdu k sobě.Ty se mezitím zabydli,kromě toho,že ještě jednou budeš musit navštívit našeho génia,tak už se nic dít nebude.Zítra se dozvíš vše ostatní a setkáš se s hlavními." odpověděl.
,,Tak já zatím jdu,mám ještě trénink,uvidíme se dole na večeři.Přijď do haly v sedm,ano?" dodal ještě a rozloučil se s ní.
,,Jo,uvidíme se." usmála se na něj.Když za ním zaklapli dveře od bytu vrátila se do pokoje a svalila se na postel.Ležela na zádech s roztaženýma rukama a dívala se do stropu.Tohle je ono?Má to takhle být?Bude to dobré?Zatím to tak vypadá....Honilo se jí hlavou spousta myšlenek.Hlavně myslela na Chihira.Něco na něm jí oslovilo.Cítila,že je to dobrý člověk,který jí v případě nouze pomůže.Její mysl byla najednou pokojná.Cítila klid v tomhle místě.Přesně to,co říkal Chihiro.Přesto v ní hryzalo mnoho obav.Bude schopná zvládnout,co od ní očekávají?Když ne,co se s ní stane?Co bude,když by porušila pravidla?Opravdu ji ostatní přijmou mezi sebe?

Ucítila několik kapek vody.Posadila se a podívala z otevřeného okna.Jasně modrá obloha byla teď schovaná za šedými zlověstnými mraky.Po chvíli se silně rozpršelo.Posadila se na rám okna a dívala se jak se další a další dešťové kapky objevují a mizí dole v trávě.Měla ráda déšť.Po chvíli kromě deště uslyšela ještě něco jiného.Zaposlouchala se.Poznala ve zvuku hlas.Čistý a jasný hlas,který zpíval.Slovům nebylo přes déšť rozumět.Z nějakého důvodu moc chtěla vědět,kdo to zpívá.Měla by mít ještě čas před schůzkou s Jurem.Rozhlédla se po pokoji a hned našla to,co hledala.Popadla klíče od bytu ležící na stole,zamkla za sebou a vyšla ven z ubytovny do hustého deště.Šla směrem tam,kde bylo její okno do bytu.Odtud doufala,že to uslyší.Před ní se objevilo několik vysokých stromů,které viděla i ze svého pokoje a taky cesta.Hlas uslyšela znovu.Vydala se po té cestě.Byla si jistá,že jde správně,protože se jí zdál hlasitější.Už byla úplně promočená,ale vůbec jí to nevadilo.Proběhla parčíkem,kde stála malá fontána a několik laviček.Obešla několik keřů a hned se musela schovat za strom stojící vedle ní.Přímo před ní stál malý altánek.A vedle něj někdo stál.Hned poznala,kdo to je.S lehce zakloněnou hlavou a se zavřenýma očima nechával na svou tvář spadávat chladný déšť.Jeho ústa se hýbala,jak zpíval.Byla to smutná melodie a Tokiya skoro cítila tu bolest a smutek.Znělo to jako bolest ztráty.




Jeho hlas,když se ptal,kde jsou,zněl skoro plačtivě.Ano,chtělo se mu brečet.
Z celé téhle na něj nevědomky vymyšlené hry,té pitomé frašky při níž ztratil všechno,co si tvrdě vydřel a co získal.
Vyběhl schody a rozrazil dveře od oné místnosti.Konečně je uviděl.
Už jen při pohledu do jejich tváří pocítil nový nával vzteku.Zatnul pěsti.
,,Co má tohle znamenat?!" vykřikl.Zazněla okamžitá a jasná odpověď:
,,Je to jednoduché.Vzali jsme si tvůj hlas.Teď je náš,tobě už nepatří.Už nejsi Saya Keii.My jsme Saya Keii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | Web | 23. října 2011 v 18:36 | Reagovat

úžasné.....

2 Alsh Alsh | 24. října 2011 v 17:47 | Reagovat

Nádhera =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.