Jedna velká povídková kniha...


,,Doufám,že nikdy nenastane den,kdy...
se samo Menu rozhodne se smazat."

,,Jsem pacifistka,neuznávám násilí."
Při Bleachi: ,,Jo! Do něj,do něj! Dej mu! Zmlať ho už,sakra!"

,,Považuji se za vzorný příklad pro příští generace.
. . .
Pokud se jedná o yaoi."

Aktuálně:

Novinky povídkové knihy:


Připravuje se: 100% Playboy 4.díl (hotovo z 70%)
Možná Kahleet 6.díl -> poslední díl (možná) (hotovo z 0%)
Change me?! It never! 2.díl (hotovo z 45%)

Oznamy: Black Master se pozastavuje, protože ho přepisuju, jelikož jakožto a protože je to je moje první yaoi, který je ke všemu mnohem horší, než jsem si myslela, kýčovitější, nedomyslný a plný chyb a kravin.

Nové básničky:
Oznamy:

Pro zlepšení nálady: Anjel / Tady / Zde

Hudba:

Videa:


Puzzle týdne:



Diplomy: za Sb pro Konan-chan: bude






Black Master: Dark Star 8

24. července 2011 v 22:35 | Akira |  Black Master: Dark Star
Kai:
To,co se událo ve škole mě překvapilo.Nečekal bych,že někdo jako Akira udělá něco takovýho jako je vyřešení sporu,co se ho absolutně netejká.A ještě víc mě překvapil ten respekt,co si sjednal bez jakéhokoliv slova.A když tady melu o překvapeních vážně bych nečekal,že ten koho Akira zastavil od jasné bitky bude Hideaki.
,,Tak jsme tady,po levici jsou pokoje,uprostřed jídelna,za ní malá kuchyňka a ten zbytek najdete tady v chodbě napravo." ukazoval Akira na jednotlivý části bytu,do kterého jsme právě vešli.
,,Pokoj číslo tři je můj,jediný místo kam nelezte,jinak si tu dělejte,co chcete." prohlásil a už se tama chystal zalízt,když jsem ho zastavil.
,,To zní jako by ti to tu patřilo a když už jsem u toho mám jeden dotaz.Nemoh jsem si nevšimnout způsobu jakým se k tobě chovali lidi ve škole,co seš zač?" vybafl jsem na něj.Ani se neotočil,když odpovídal.
,,Jsou věci,které nemusíte vědět.Prostě se mi nepleťte do věcí.Pak už chce mít jen štěstí,aby vás oni uznali za jednoho z nich,když teď se mnou máte něco společnýho.Mě nechte na pokoji." řekl s lehce skloněnou hlavou,zády pořád k nám.Pořád jsme tam všichni stáli jak dementi a přinejmenším já přemejšlej,zda mu na tom mám něco říct.
,,Chápete?!Od teď už mě neotravujte!" řekl nečekaně a dost nahlas a rychle zapadl to zmíněné trojky.
,,Co to do toho blba tak najednou vjelo?" nechápal Seera.Nebyl sám,myslím že ani ostatní nepobírali,já teda určitě.
,,Asi má svoje dny." usoudil Seiji tónem,že jsme se nezačli chechtat smyslu vtipu,ale tomu vážnému výrazu co nasadil a tím hlasem tomu jen nasadil korunu.No vlastně naši dva suchaři Hide a Kazu se nesmáli,ti si hned vyhlídli pokoje po levé straně jedničku a dvojku a zalezli dovnitř bez jediného slova.Být se třema divnýma týpkama v jednom bytě (Seeru a Seijiho nepočítám).....to ještě bude zajímavý.Seera si vzal pokoj číslo pět a Seiji šest.Na mě tedy zbyla čtyřka.Pro upřesnění: přímo naproti mně byla trojka.Po levé straně byla jednička a dvojka a po pravé ty další tři pokoje,zniž nejblíž ke mně byla šestka.Když jsem viděl,že jsem zůstal na chodbě trčet sám,zbalil jsem si taky svoje krámy,který už nám mimochodem předtím než jsme přišli přivezli a napochodoval si to vesele do čtyřky.Sotva jsem otevřel dveře praštil mě do nosu zápach několik měsíců nevětraného pokoje.Otevřel jsem teda okno,co bylo naproti dveřím,někde si sehnal nějaký věcišky na zkulturnění pokoje a dal se do uklízení - kde jsou uklízečky,když je člověk potřebuje?Když jsem skončil,začal jsem konečně s vybalováním a pak už úplně mrtvej se svalil na postel,když tu mě něco napadlo.Ikdyž mám z dneška dost novejch zážitků,v hlavě mi pořád probleskoval jen ten jeden,kdy jsem poprvý viděl Akiru.Ten vyzívavej pohled......nepředstavoval jsem si ho jen snad?Rozhodl jsem se jít ještě projít a počkat až bude tma a svůj potřeštěnej nápad,co mě právě napadl vozkoušet až za tmy.Moje prohlídka nakonec zkončila prohlídkou všech pozemků školy včetně zahrady.Se to nezdá,ale je to tu docela dost velký a taky musim přiznat někde i dost děsivý.V sedm už jsem se musel vrátit - to už se nikdo nesmí motat venku mimo intráč.Podle mě dost brzo,ale není se čemu divit po těch všech televizních a i všude jinde do očí bijících zpráv o záhadných mizení lidí,napadaní jich,volně se povalujícího oblečení na cestě plného prachu.....No radši neřešit,jsem srab,takže se ještě budu bát,takže jdu radši zpátky.Hned jak jsem přišel,jsem se vevnitř zul a potichu přešel k Akirově pokoji ,vzal za kliku a stiskl.Překvapilo mě,že měl odemčeno.Proklouzl jsem dovnitř a chvíli se rozhlížel než jsem ho zaostřil jak leží na postali jen tak a oblečenej a podle všeho vypadal,že spí.Proklouzl jsem teda nedbajíc jeho.....em......eh.....rozkazu do pokoje a přešel až k němu.Natáhl jsem k němu ruku abych se dotkl jeho obličeje.Asi teď o sobě budu muset říct,že jsem homouš,páč mě jeho nádhernej obličej doslova uchvátil.Skoro jsem se ho už dotýkal,když se zavrtěl,vymrštil ruku a moji zachytil.Krapet mě to vyděsilo.Když otevřel oči a podíval se na mě znovu jsem se trochu lekl,to jak se na mě dívá.......vypadá přitom tak osaměle....
,,Neříkal jsem ať sem nelezete?A ty to uděláš hned po několika hodinách." řekl a nabyl svého obvyklého výrazu alá jsem všech teploušů král a big boss.
,,Mě se ale chtělo." řekl jsem pomalu a provokativně,sehnul se k němu blíž a jemně mu zkousl lalůček pravého ucha.Jeho nadcházející výraz vypovídal o tom,že nečekal,že si něco takového vůbec dovolím.Nestačil jsem se divit: kam se poděl ten seběvědomej všehoschopnej kluk s neměnícím se nadřazeným výrazem ve tváři?Teď jak hezky vytřeštil oči překvapením vypadal úplně jako malej kluk.Než stihl něco říct nebo udělat jsem ho letmo políbil na rty.
,,Co se myslíš,že děláš?" řekl přiškrceně,když jsem se na moment odtáhl.Už kašlal na svou image "jakože nic mě nezajímá."
,,Co dělám?Svádím tě A-k-i-r-o." vyhláskoval jsem tiše jeho jméno. ,,Budeš jen můj co ty na to?" dostával jsem se do ráže.Chtěl jsem vidět více těchto na něm zatím neviděných výrazů.Zvedl ruku a pokoušel se mě od sebe odstrčit a jelikož jsem o dost vyšší a tedy i větší než on,nezdařilo se.
,,Skrčku." ušklíbl jsem se a chtěl jsem mu věnovat další polibek tentokrát trochu živější.Teď se ovšem zase stalo něco,co jsem nečekal já.Než jsem tomu stihl zabránit jakýmsi záhadným způsobem jsem se najednou objevil pod ním.Klečel na mě a držel mi ruce.
,,Jakej skrček?Myslíš,že když nejsem moc vysokej,může semnou každej manipulovat?Že budu čekat až někdo příde a já budu skákat podle toho,jak píská?Trhni si." řekl už s vrácenou jistotou v hlase.Pokusil jsem se vyprostit z jeho sevření,ale byl jsem pouze vyděšenej pravdou a to jest,že se v jeho železném sevření nemohu ani hnout.Kde se proboha vzala v takovém drobném těle taková drtivá síla?Všiml si mého napůl vyděšeného,napůl překvapeného výrazu.
,,Nejde?" zašklebil se a k mému naprostému úžasu mi věnoval francouzáka.Chvíli jsem jen tak tupě zíral a nakonec se přidal.Navzájem jsme si jazyky zkoumali ústa.Když se ode mne odtáhl,pustil mi ruce a začal pomalu rozepínat košile mé školní uniformy.
,,Hej počkej.....tohle...." začal jsem,ale hned mě umlčel polibkem.Po rozepnutí posledního knoflíku začal rozepínat pásek mích kalhot,které ze mě posléze svlíkl a hodil nikam do kouta.Neustále mě přitom líbal a všelijak hladil.Když jsem se pokusil mu nějak vzdorovat vždycky mě znovu chytil.
,,Nezkoušej vzdorovat,začal sis,tak mě to nech dokončit za tebe." zašeptal mi zvláštním hlasem do ucha,až mě z toho krapet zamrazilo.Než mi sundal ten zbytek vysvlíkl se sám.Obdivně jsem zazíral,ten kluk nemá na těle jedinou chybu!Postava k výšce akorát,tak akorát vypracované břicho a ruce a na levém rameni krásnou černou kérku ve tvarech růží.To už letěli někam na zem i moje trencle.Nevím jak on,ale já už byl docela slušnej nažhavenej a taky to bylo - hlavně dole - vidět.Odkudsi vytáhl lubrikáč nanesl si ho trochu na prsty a pak do mě prostě tím svým,pomocí prstů s gelem,prostě jen tak pronikl.Nasedl dost tvrdě,až jsem se zajíkl bolestí-vůbec mě nešetřil,musel mě celou dobu pěvně držet,páč i přesto vzrušení a nádherné dotyky,bych se nejraději zved a zdrhnul.Začal mi slíbával slzy studu a zároveň bolesti,které mi už samovolně ztékaly po tvařích a každý můj bolestný sten ztlumil polibkem.To už jsem se vůbec nebránil,vzdal jsem to.Pocítil jsem,že už budu a po chvíli do něj vyvrcholil,on hned po mě.Ale pořád zůstával na mě,nehýbal se,jen mě jemnými polibky zase přejížděl po krku.
,,Kaii?" oslovil mě mezi polibky.Neodpověděl jsem,jen jsem tak ležel a máčel se ve vlastní zahanbenosti.Právě mě totálně znásilnil kluk,co je o dost menší a možná i mladší než já.Co může být horšího?
,,Můžu...si vzít trochu tvé krve?" takže odpověď na předešlou otázku už mám.
,,Cože?"
,,Slyšel jsi,nebo to chceš slyšet znova?Chci tvou krev.Proč se tě vlastně ptám?Stejně bych si jí vzal." řekl a část krku,kde mě předtím líbal olízl a zakousl se do ní.Cítil jsem lehké bodnutí,jak špičky projížděly zkrz mou kůži.Na chvíli mě popadl neskutečný děs a já došel k náhlému poznání: Akira je upír,ten co zabíjí nevinné lidi kvůli krvi,zabije mě teď snad taky?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.