Jedna velká povídková kniha...


,,Doufám,že nikdy nenastane den,kdy...
se samo Menu rozhodne se smazat."

,,Jsem pacifistka,neuznávám násilí."
Při Bleachi: ,,Jo! Do něj,do něj! Dej mu! Zmlať ho už,sakra!"

,,Považuji se za vzorný příklad pro příští generace.
. . .
Pokud se jedná o yaoi."

Aktuálně:

Novinky povídkové knihy:


Připravuje se: 100% Playboy 4.díl (hotovo z 70%)
Možná Kahleet 6.díl -> poslední díl (možná) (hotovo z 0%)
Change me?! It never! 2.díl (hotovo z 45%)

Oznamy: Black Master se pozastavuje, protože ho přepisuju, jelikož jakožto a protože je to je moje první yaoi, který je ke všemu mnohem horší, než jsem si myslela, kýčovitější, nedomyslný a plný chyb a kravin.

Nové básničky:
Oznamy:

Pro zlepšení nálady: Anjel / Tady / Zde

Hudba:

Videa:


Puzzle týdne:



Diplomy: za Sb pro Konan-chan: bude






Black Master: Dark Star 10

24. července 2011 v 22:41 | Akira |  Black Master: Dark Star
Seiji:
Musíš přiznat,že seš fakt borec,Seiji-kun,druhý den ve škole a už po tobě jedou skoro všechny holky.No není to úspěch?Čim víc se jich kolem tebe bude motat,tím mím přemýšlíš nad svou neopětovanou láskou.Jo,Seiji,ten koho miluješ tě nikdy chtít nebude,ale to sem teď plíst nebudem,že?No prostě druhej den školy byl v pohodě.Ikdyž Seera vypadal z nějakého mě neznámého důvodu dost mimo a hned po poslední hodině aniž by na mě počkal,šel rovnou domů.Jako,Seijíku,vypadá to,že tě tvůj parťák už nemá rád něbo jsi ho omrzel.Hele to si fakt myslíš?Jo jo,máš to s ním holt někdy těžký........Taky vám to příde divný bavit se sám se sebou( a ještě k tomu nahlas )co?No jo jsem magor.A cože zrovna dělám?Hledám Seeru,jak už jsem zmínil,šel hned domů,ale když jsem tam přišel už tam zase nebyl.Tak jsem ho šel hledat ven.Po nějakém čase hledání jsem konečně spatřil ono známé růžové háro - fakt by mě zajímalo jestli ty vlasy má takhle od přírody....
,,Hoj,co tady emaříš,Se-e-rou?" vybafl jsem na něj zezadu,schovanej za stromem,o kterej se opíral.
,,Kdo tady emaří?A neřikej mi Seerou!" odsekl.
,,Stalo se něco?Vypadáš ustaraně." zeptal jsem se.Otočil se na mě a vypadalo to,že váhá jestli mi má něco říct,nakonec se zase odvrátil.
,,Nic důležitýho,nestarej se." řekl.Zamračil jsem se.
,,Ty mě fakt deptáš s tímhle přemýšlivým výrazem,to nejsi ty.Pojď,vrátíme se zpátky." natáhl jsem k němu ruku.Usmál se,přijal ji a vyhoupl se na nohy.Ovšem mojí ruku stále nepouštěl,znejistěl jsem.
,,Eh,Seero...?" zeptal jsem se opatrně.
,,Hele ty Seiji,co by jsi dělal,kdyby jsi se stal svědkem něčeho...špatnýho a věděl by si,že se pachatel možná ještě vrátí?"
,,O čem to mluvíš?Nerozumím ti,co....."
,,Víš co?Nech to bejt,zapoměň na to." zarazil mě,pak si uvědomil,že mě pořád drží za ruku,rychle ji pustil a otočil se k odchodu.V tuhle chvíli to vypadalo,že mě má plný zuby,ale netušil jsem proč.Bůhví proč,mě tohle chování naštvalo.
,,To.....to mi tak málo věříš?" řekl jsem tiše,ale tak aby mě slyšel.
,,To s tím němá co dě....." začal,ale tentokrát jsem ho nenechal domluvit já.
,,Nejsou snad přátelé od toho,aby si navzájem důvěřovali,pomáhali si,podporovali se?!"
,,Seiji.......co....."
,,To pro tebe znamenám tak málo,že mi ani nemůžeš říct,co tě trápí?" nevím proč,ale najednou jsem chtěl na něj vyklopit všechno,co jsem cítil.Všechno,co se ve mně nahromadilo - všechny ty bolestivý chvíle,kdy jsem byl k někomu koho miluji blízko,ale zároveň tak daleko........Neslyší mě,nemůžu se ho dotknout.......Mám plný zuby přetvařování,jestli mým vyznáním skončí naše přátelství tak budiž.Už se na něj němůžu dívat a zárověň se usmívat a vědět,že jsem pro něj pouhý kamarád ze základky,který se jen dostal na stejnou školu,když ta naše byla zrušena.Už to trvá moc dlouho.....
,,Víš vůbec jak mě vždycky trápí,když tě vidím smutného a ani ti nemůžu pomoct?Vždycky......už od tý chvíle,co jsem tě viděl prvně,co jsi se mi představil s tím svým usměvavým obličejem,jsem věděl,že tě budu chtít navždy chránit a být ti pomocí,oporou.Ale......už to nezvládnu....." všechny pocity,co jsem v sobě držel šly všechny naráz ven.
,,Seiji......."
,,Nezvládnu být ve tvé přítomnosti a vědět,že ti nemůžu nějak pomoct.Vědět,že mě nikdy neoceníš víc,jak pouhýho kamaráda ze školy.Vědět,že víc prostě nebude,tak moc to bolí.Já tě miluju,Seero!" to bylo poslední,co jsem mu řekl.Stál tam neschopen slova.Než se rozhoupal k tomu cokoli říct,s brekem jsem se od něj odvrátil a utekl.Nemůžu to slyšet,ikdyž jsem mu to nikdy nechtěl říct a nakonec jsem to udělal s vědomím,že mě odmítne,přesto to nechci slyšet.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.