Jedna velká povídková kniha...


,,Doufám,že nikdy nenastane den,kdy...
se samo Menu rozhodne se smazat."

,,Jsem pacifistka,neuznávám násilí."
Při Bleachi: ,,Jo! Do něj,do něj! Dej mu! Zmlať ho už,sakra!"

,,Považuji se za vzorný příklad pro příští generace.
. . .
Pokud se jedná o yaoi."

Aktuálně:

Novinky povídkové knihy:


Připravuje se: 100% Playboy 4.díl (hotovo z 70%)
Možná Kahleet 6.díl -> poslední díl (možná) (hotovo z 0%)
Change me?! It never! 2.díl (hotovo z 45%)

Oznamy: Black Master se pozastavuje, protože ho přepisuju, jelikož jakožto a protože je to je moje první yaoi, který je ke všemu mnohem horší, než jsem si myslela, kýčovitější, nedomyslný a plný chyb a kravin.

Nové básničky:
Oznamy:

Pro zlepšení nálady: Anjel / Tady / Zde

Hudba:

Videa:


Puzzle týdne:



Diplomy: za Sb pro Konan-chan: bude






Ginrei - Another dimension - Epizode 3

11. října 2010 v 21:18 | Akira |  Ginrei - Jiná dimenze



Ale proč?Proč proč proč?!" zakřičela stříbrnovlasá pátnáctiletá dívka a zlostně nafoukla obličej.,,Proč?Protože jsem to řekl!Je nebezpečný!." zopakoval netrpělivě její otec a podrážděně klepal prsty o desku svého pracovního stolu.,,Ale vždyť on by nikdy nikomu neublížil!A mě pomáhá,proč ho chceš nechat jen tak vyhnat?!" rozkřičela se.,,Ikdyž je to teprve mládě,brzy vyroste a já tě nemůžu nechat samotnou někde s nějakým drakem." zavrtěl hlavou.,,Ale já tomu nerozumím!" praštila do jeho stolu a ten okamžitě zamrzl.Podíval se na ní a zamračil se.,,Nesmíš se protivit mému rozkazu,ikdyž jsi moje dcera!Draci odjakživa napadali a pustošili nejen území této Země.Nemůžu se jenom tak dívat,jak tu přede mnou a ještě k tomu s mojí dcerou,vyrustá další hrozba,pro lid!" vstal a přešel k oknu.,,Ikdyž je to ještě mládě,to co nedávno udělal je nepřípustné.,,Máš celý tenhle den na to se s ním rozloučit.Správně bych ho měl pro dobro všech zabít,místo toho ho nechám odvést,co nejdále odtud,děkuj mé štědrosti." řekl chladně a otočil se k ní zády.Dívka - jmenovala se Kanna,se otočila a se slzami v očích vyběhla z místnosti.Vlastní ledovou magickou zbraň,kterou ovšem nenosí u sebe.Její otec je králem v tom největším a nejkrásnějším království v celém Hiwataru a moc dobře ví,že Kanna dokáže nevědomky použít led při jakkékoliv změně svých emocí.Ona sama si moc dobře uvědomuje,že tahle nekontrovatelná síla pochází od jejího magického meče a že její používání její otec nemá rád a tak ukrývá alespoň svůj meč.Bála se,co by udělal její otec,kdyby to zjistil - zřejmě by nařídil jeho okamžité zničení a to ona nemohla dopustit.Už odjakživa snila o tom,že se jednou přidá k N.W a vycvičí svého draka Ryuu no Yuuki.A otec jí právě níčil její druhý sen.



Běžela krásně zdobenými chodbami,lemovanými mramorovými sochami.Seběhla dlouhé točité schodiště a vyběhla z hradu velkými vchodními dveřmi.Běžela na místo,kde trávila svůj veškerý volný čas - s dračím mládětem,které našla v jedné temné jeskyni poblíž hradu.Objevila skryté údolí,do kterého se dá dostat pouze onou jeskyní.Dívala se,jak se tam učí dráče létat a sama tam trénovala se svou magickou zbraní.Vběhla dovnitř a po chvíli se ocitla na lesní louce,lemované stromy a keři.Uprostřed u vodopádu leželo malé dráče.Bylo celé bílé až stříbrné a působilo velice roztomilým dojmem.Zvedlo hlavu,když uslyšelo volání své kamarádky.Přiběhla k němu a objala ho.,,Chtějí mi tě vzít." vzlykla.Udivené mládě pozorovalo,jak pláče.Po chvíli se však její pohled změnil z nešťastného na odhodlaný.,,Ale nikdo mi tě nevezme." pošeptala mu nakonec do ucha.



,,Takže hodně cestuješ,jo?V tom případě musíš znát všechna území nazpamět." konstatoval Kiro a věnoval polodémonce kratičký pohled.,,Hm.....jo" zamumlala potichu tak,že se musel snažit,aby jí vůbec slyšel.,,A jak se vlastně jmenuješ?Natsumi už znám,ale ty ses mi ještě nepředstavila." ,,Říkáš to,jako bych byla povinna ti říct svoje jméno.Navíc sám ses mi ještě nepředstavil." odsekla ,,Nee-chan,ty se zlobíš?" zeptala se Natsumi mezitím co kolem nich energicky pobíhala. ,,Ne,nemám důvod.Na ošetření zranění osoby,která bojovala s tím démonem jsem vypotřebovala příliš energie.To způ
sobilo,že mám hlad a protože není nic k jídlu,tak jsem mrzutá." vysvětlila a ledabyle kopla do jednoho kámene vyčnívajícího ze země.Zapomněla však,že chodí bosa a silně se praštila do nohy.,,Jááááááááůůůůů!!!!" chytila se za poraněnou nohu a začala poskakovat kolem Kira a Natsumi,kteří se zastavili a udiveně sledovali její počínání.,,Teda Nee-chan,to je nový tanec?Jó?Já chci taký!" zapištěla Natsumi.Kiro jí položil ruku na rameno. ,,Nic nedělej,počkej radši,až skončí." poradil jí a sám si sedl na kámen dva metry o nich.Polodémonka si toho všimla. ,,Ty....ty,jak si můžeš jen tak sednout a pozorovat,jak někdo trpí?!" řekla úžasle a na bolavý palec dočista zapomněla. ,,Ikdyž nejsi plnohodnotný démon,pořád v sobě máš démonickou krev.Za chvíli se ti to přece zahojí." ,,Ty přemýšlíš tak chladnokrevně..........a to se mi vůbec nelíbí!" prohlásila,přešla k němu,sehla se do jeho momentální výšky a nasadila výraz fracka. ,,Takže osobo,která bojovala s tím démonem.Ty si chtěl znát moje jméno,že?Tak ti to řeknu: žádný nemám!A teď mám jeden dotaz: proč jdeš sakra s námi?!" zařvala mu do obličeje. ,,Protože seš moc hloupá,abych tě nechal jít jen tak samotnou....." dívka zpozornila ,,.......s tím dítětem.Takže vás doprovodím do další vesnice.Natsumi tam zůstane a mi dva si taky můžeme jít po svým." odsekl a odvrátil se od ní. ,,Hej,to bylo pěkně neslušný!Já nejsem hloupá a dokážu se o sebe i o Natsumi postarat!A taky bys mi mohl říct svoje jméno,když už na mě takhle lepíš!" ,,Já se na tebe nelepím!Mám jen stejnou cestu!" ,,Vážně?!Tak proč nejdeš napřed,blbečku?!" ,,Neříkej mi blbečku!Víš vůbec,kdo já jsem?!" zvedl se a sehnul se k ní,aby jí dokázal její nízkou velikost.Rozdíl v jejich výškách byl nepřehlednutelný.Keitaro byl témeř o půl těla vyšší než ona.Ignorujíce jejich výškové rozdíly se mu drze podívala do obličeje. ,,Ne to fakt nevím osobo,která bojovala s tím démonem.Neřekl jsi mi svoje jméno a asi nebudeš ani moc slavnej,když tě neznám." prohlásila ,,Chm!" urazil se.Pak jakoby si na něco vzpomněl a zahvízdal pár melodických tómu.Z dálky se ozvalo ržání,které se rychle přibližovalo a to velmi ryche.Za chvíli před nimi stál krásný vysoký a hnědý kůň. ,,Odpusť mi,Hiroshi,zapomněl jsem na tebe." řekl omluvně a hladil hnědáka po nozdrách.Hřebec si odfrkl a Keitaro se lehce usmál - bylo mu odpuštěno.Kiro na něj nasedl a chopil se otěží. ,,Hej počkej!Co si myslíš,že děláš?!A co my?" hlasitě se připomněla Duhová liška. ,,Netvrdila jsi mi ještě před chvilkou,že se o vás dvě dokážeš postarat sama?." řekl s náznakem výsměchu a pak otočil a pobídl koně,který se okamžitě rozběhl.Po chvíli za nimi zbyl jen oblak prachu. ,,Jestli se ještě někdy potkáme,zbyde s tebe taky takovej prach!" procedila zkrz zaťaté zuby dívka.Najednou ucítila škubání na svém levém rukávu svého černého tílka.Podívala se na Natsumi,která jí sledovala svýma nevinnýma očima.,,Nee-chan?Proč jsi se na něj tak rozlobila?Nic ti přece neudělal a zachránil tě,ikdyž nemusel." zeptala se hnědovlasá dívenka.,,No jo,dobrá otázka: Proč vlastně?" zeptala se sama sebe polodémonka.Najednou si uvědomila,že se k němu opravdu chovala nehezky a spor začala sama. ,,Nevím." řekla nakonec a nastavila Natsumi ruku. ,,Pojď,půjdeme už." ,,Dóbře." souhlasila holčička,ruku jí podala a společně šil dál po úzké cestě,které vedla k další vesnici.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LolaSB LolaSB | Web | 28. listopadu 2011 v 11:38 | Reagovat

xDD takový tanec taky čas od času  provozuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.